Jste singly a cítíte se osamělá?
Pocit osamělosti se přihlásí o slovo podobně jako hlad. Je to signál těla, který říká, že se musíte postarat o své sociální kontakty, o svůj sociální život. Kontakty jsou důležité pro naše blaho a chrání nás.
V době pandemie je navazování nových kontaktů – živě – téměř nemožné. A péče o ty staré je náročná. A tak, z čista-jasna, na dveře zaklepe strach ze samoty. Nejde přitom o zanedbatelný počet lidí, které tento strach pronásleduje – „singlů“ totiž v posledních letech přibývá a tento trend se nemění.
Navzdory digitálním sítím a populačnímu růstu ve městech pocit osamělosti roste. Sociální kontakty lidé potřebují, mají je zakódovány v DNA. Před tisíci lety komunita a skupina totiž znamenala přežití, zatímco samota znamenala smrt.
Dnes je situace ohledně přežití jiná, pocit strachu však sužuje i lidi žijící v moderních dobách. Fyzického kontaktu s ostatními mají nedostatek, vyjít si na rande, do kavárny či kina je nemožné… Proto jednu ze základních potřeb, jako je lidská blízkost či kontakt, není možné uspokojit. Z pocitu dobrovolné osamělosti se může rychle vyvinout pocit nedobrovolné osamělosti. Samota a osamělost nejsou totéž. Můžete být šťastná, když jste sama, ale ne, pokud jste osamělá. Osamělost se považuje za subjektivní negativní pocit.
Chronická osamělost? Pokud se lidé cítí osamělí, stahují se stále více do sebe, do svého sebe. Hovorů, zpráv a setkání je stále méně a okruh sociálních kontaktů se tím zmenšuje. Osamělost se v životě člověka rozrůstá, stává se chronickou. Na mysl často přicházejí myšlenky jako „Nikdo mě nepotřebuje, nikdo ode mě nic nechce, nikdo se o mě nezajímá, nikomu nechybím.“ To vše může vést k trvalému pocitu osamělosti, který se může stát škodlivým.
